Jak se ze mě stala malířka?

Lidé si často myslí, že když chce být někdo malířem (nebo malířkou), musí mít nějaký talent. Nejlépe geneticky. Anebo naopak, někdo malovat moc neumí, ale myslí si, že když pradědeček maloval, automaticky to mají v rodině.

Tak to opravdu není. Na genetiku se nespoléhejme ani nevymlouvejme a pusťme se do práce! Mohla bych si namlouvat, že mám talent po svém dědečkovi, který byl (dnes už to umíme pojmenovat) multipotencionál a měl období, kdy se věnoval i malování. To, co jsem od něj získala nebyl talent, ale uvědomění si, že se můžu naučit malovat i já. A vlastně každý.

Jako většina dětí jsem si ráda kreslila a malovala, ale pokud si pamatuju, nejhorší byl pro mě ve škole akvarel. Nedal se nijak ovládat a ani mi nikdo neukázal, jak s ním malovat. Až později v dospělosti jsem se to naučila a teď je to moje nejoblíbenější technika. Akvarel mě prostě uchvátil!

A aby to nebylo jen o malování a relaxaci, musela jsem se naučit i základy kresby, proporce, perspektivu a spoustu dalšího. Měla jsem štěstí, že mě to vždy neskutečně bavilo, takže jsem vydržela kreslit celé hodiny – pokud se poštěstilo těch několik hodin mít pro sebe.

Učila jsem se malovat podle návodů v knihách, podle YouTube a později od různých malířů na dlouhodobých kurzech. Ráda se učím nové způsoby malování, proto sleduji více malířů a chci pochopit jejich techniku malby.

Malování je teď už každodenní součástí mého života, a pokud se k němu nedostanu, chybí mi. V roce 2016 jsem začala vést kurzy kreslení a malování pro veřejnost a to mě moc baví doteď. Vedu kurzy v Kutné Hoře a na Kladně, ale můžete si se mnou zkusit malovat i online. Více najdete v záložce Kurzy.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů